Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi

Úvodní text cyklopouti

(Tento text čtu na začátku cyklopouti u první kaple v Karlíně.)

Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavě / k nejdůstojnější rodičce Boží Panně Marii / čtyřidcíti a čtyrmi krásnými stavuňky / podle počtu litanie lauretánské titulů / jejími obrazy v Čechách slavnějšími ozdobená: ale před tím dávno sv. milého Václava / dědice českého na smrt odjezdem / a potom těla přenesením posvěcená: nyní také malováním života / a zázraků jeho okrášlená. S dovolením a schválením vrchnosti.

Pobožný čtenáři.
Věděti sluší / že po té sv. cestě sv. Vojtěch k hrobu sv. milého Václava sám putovával / ano i duchovní bratry své (z kterýchž potom pět mučedlnické koruny v Polště dosáhlo) tam na paut odsílával. Tak také sv. Prokop / i jiní v Čechách svatí / jako i nábožní císařové / králové / knížata / biskupové / a jiní vzácní lidé tuž cestu pobožným svým putováním posvětili. Ano i z kroniky Hájkové se vyrozuměti může / že ta cesta některých křestianských kněží / mučedlnickou krví jest pokropená. Protož aby táž svatá cesta tím s větším ziskem duchovním vykonána byla / kladou se v knížce této modlitby / které by každý dobrý křestian podlé své vůle / a příležitosti mohl při každém stavuňku vykonati. Každý pak stavuňk jest jeden od druhého vzdáli dýlky mostu pražského.

(začátek knížky Jana Tannera)

Drazí poutníci,

vítám Vás na začátku cyklopouti do Staré Boleslavi podél kapliček tzv. Svaté cesty.

Prahu a Starou Boleslav navždy spojil hlavní patron české země, svatý Václav. V předvečer své smrti putuje z Prahy do Staré Boleslavi (r. 935), aby poté, co získá korunu mučednictví, bylo jeho tělo slavně převezeno zpět ze Staré Boleslavi do Prahy (r. 938).

Kult sv. Václava velmi posílil Karel IV., který kromě toho, že putoval s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic do Staré Boleslavi (1351), sám napsal legendu o sv. Václavu a symbolicky předal českou korunu a správu země do jeho rukou. Dodnes můžeme obdivovat jím vybudovanou svatováclavskou kapli, v jejímž patře jsou uchovávány korunovační klenoty.

Druhý staroboleslavský kult se týká kovového reliéfu Madony s Ježíškem, který dle legendy daroval sv. Metoděj sv. Ludmile při jejím křtu. Reliéf pak sv. Václav nosil na prsou. Po jeho vraždě sňal bl. Podiven reliéf z jeho krku a ukryl jej v zemi. Kolem roku 1160 reliéf náhodou vyoral rolník, předal jej kapitule a tím začala staroboleslavská mariánská poutní tradice. V roce 1609 byl reliéf nazván Palladiem, tj. ochranným obrazem českých zemí. Můžeme se mu poklonit v kostele Panny Marie.

Pouto mezi Prahou a Starou Boleslaví bylo v druhé polovině 17. století podtrženo vybudováním tzv. Svaté cesty (Via sancta), tedy vystavěním čtyřiačtyřiceti kapliček, které lemovaly tehdejší cestu mezi oběma městy. Pravda, tato cesta nevede přesně místy, kudy putoval kníže svatý Václav, to jí ovšem neubírá na symbolice ani významu.

Svatá cesta začínala u pražské Poříčské brány a končila u mostu přes Labe do Staré Boleslavi. Zmíněných 44 kapliček bylo stylizováno vpravdě barokně: obraz ve výklenku byl rozdělen na dvě části. V horním oblouku byla zobrazena vždy madona podle poutního místa, které dalo kapli název. (Poutní místa, jimž byly kaple zasvěceny, byla seřazena pěkně podle abecedy - od kaple Aitlické až po kapli Zbraslavskou.) V dolní, větší části byl výjev ze života svatého Václava. Nahoře v oblouku byla napsána loretánská invokace. (Loretánská litanie měla právě čtyřiačtyřicet invokací.) Na levé vnitřní stěně byla napsána mariánská modlitba a na pravé stěně modlitba svatováclavská. V nice byl ještě erb a jméno donátora.

Svatá cesta tak spojila kult mariánský i svatováclavský.

O vybudování Svaté cesty se zasloužili pražští jezuité, mezi nimiž vynikl Jan Tanner. Ten také vydal publikaci, v níž je každá kaplička přesně zdokumentována, takže dnes přesně víme, jak která kaplička byla vyzdobena (bohužel nevíme vždy, kde přesně stála).

Během naší pouti nás čeká dalších dvaadvacet zastavení u dosud stojících či obnovených kapliček.

U každé kaple si řekneme, kterému poutnímu místu byla zasvěcena a jaký výjev ze života svatého Václava byl na ní zobrazen. Připomeneme si také jméno donátora.

Pak se pomodlíme původní barokní modlitby, jak z mariánského cyklu, tak ze svatováclavského. Modlitby jsou vždy vztaženy k příslušnému mariánskému poutnímu místu a příběhu ze života svatého Václava. Pro dnešní uši budou modlitby znít anachronicky, patrně nebudeme věřit všem připomínaným zázrakům, typickým pro barokní zbožnost, nicméně pokusme se přesto nabídnout Panně Marii a svatému Václavu své radosti i starosti.

Připomínám, že každý jde či jede na vlastní nebezpečí a prosím, abyste dodržovali veškeré dopravní předpisy. Za děti zodpovídají rodiče.

Naše pouť bude dlouhá asi 25 km a nejdelší úsek nás čeká hned na začátku, protože od této kapličky se musíme dostat až na Klíčov.

U poslední dochované kaple, která se nachází v Brandýse nad Labem před železničním přejezdem, pouť končí. Odtamtud do Staré Boleslavi a zpět domů už pokračuje každý individuálně.

Nahoru

1. stavuňk

O.A.M.D.G.